První krytí

Před prvním Agiho krytím jsem měla velkou trému. Pro Agiho i pro fenku Rozárku (Chiméra Bonasa Sorbus) to totiž bylo úplně poprvé a my majitelé jsme také žádné zkušenosti s krytím neměli.
Poprvé k nám Rozárka přijela v sobotu 16.4. Bohužel nikdo ze zkušených chovatelů neměl zrovna čas přijet na pomoc. Poradkyně chovu tedy asistovala alespoň po telefonu. Nakonec se ale ukázalo, že na krytí bylo v sobotu ještě brzy. Progesteron nejspíš nevystoupal tak rychle, jak se předpokládalo. Rozka se Agimu sice nastavovala, ale nechtěla déle postát a oháněla se po něm, když chtěl naskočit. Agi se nenechal odbýt a parkrát naskočil, zasunul, ale neudržel se, tak aby došlo ke svázání. Oba se nám celou dobu škádlili, ale nic z toho. Na radu poradkyně jsme tedy sobotní pokus ukončili bez úspěchu. Nebudu lhát, sklamání to bylo velké pro všechny. 
Druhý pokus nás čekal za dva dny. Tentokrát už s odbornou asistencí zkušené chovatelky Jolany, která byla ochotná přijet. Tímto jí ještě jednou děkuji.
Na Velikonoční pondělí 18.4. nastal den D. Už jsme byli trochu zkušenější po předchozím pokusu a měli jsme domluvený odborný dozor, takže atmosféra byla klidná. První přijela Rozinka s majiteli. Agiho jsem nejdřív nechala zavřeného doma, aby jsme počkali na příjezd Jolany a mohli domluvit strategii. Lotr si ale po chvíli otevřel (cítil háravku a já blbec nezamkla) a přiběhl k vratům za Rozinkou. Ihned se poznali a chtěli k sobě už přes vrata. Bylo vidět, že Agi je z Rozi oproti sobotě mnohem víc vzrušený a ona se za ním taky chtěla hned vydat. První dobré znamení. Raději jsem ho ale znovu zavřela (tentokrát už na zámek) a vyčkali jsme přijezdu Jolany.
Když Jolana přijela všechno už šlo hrozně rychle. Vypustila jsem Agiho na zahradu, kde už se procházela Rozinka a než jsme se stihli vzpamatovat Agi už na ní naskočil. Rozinka se oproti sobotě už více nastavovala a Agi si jí hned krásně srovnal. Dvoření proběhlo v sobotu, takže v pondělí už šli rovnou na věc. Majitelka jen Rozinku lehce přidržela za obojek, aby omylem neucukla při svazovaní (bylo to jejich poprvé, takže to bylo bezpečnejší pro obě strany). Nakonec si tedy poradili sami a my dvounožci v podstatě jen přihlíželi. Na Jolanu ale přeci jen došlo a to v momentě, když nastalo svázání. Ona to hned poznala a ukázala mi, jak Agiho z feny opatrně sundat, aby po dobu svázání mohl stát na zemi a neležel plnou vahou na fence. Svázaní byli 25 minut a my celou tu dobu u nich klečely a držely je, aby se třeba jen nechtěným pobybem neporanili. Teď přichází komická vsuvka, protože bylo stále pondělní dopoledne a tak okolo chodili koledníci a chtěli nás vypráskat. Byly jsme tři ženský vystavený v podstatě hned na ráně kousek od vrat. V tuhle chvíli přišel na řadu přítel majitelky, který seděl v autě a odháněl od vrat koledníky, aby jsme měli klid.
Po rozvázání Agi Rozinku umyl a ta si pak šla odpočinou do klidu auta. My jsme ještě chvíli všichni povídali, vyplnili papíry a nakonec se rozloučili. Agi celý zbytek dne až do setmění po Rozince plakal. Večer padl únavou a v noci už našteští v klidu spal. Nastal skoro měsíc nejistoty, zda bylo krytí uspěšné...
Moc děkuji všem zúčastněným, protože lepší partu lidí jsem na Agiho první krytí snad ani nemohla mít. 

13.5. Březost potvrzena!!!