Návštěvy cvičáku

S Agim máme za sebou základní a pokročilý výcvik a minimálně ten základní můžeme každému doporučit. Na první lekci byl tehdy 11 měsíční Agi úplné pometlo. Byl nadšený ze psů a nechtělo se mu cvičit. Když si teď vzpomínám, tak naše první lekce tehdy vypada dost vtipně a museli jsme působit dost zoufale. Agi si koukal po ostatních, všude chtěl značkovat a nějakou chůzy u nohy vůbec neznal, takže si mě tahal po celém cvičáku. Vrcholem bylo, že i kníkal do výkladu trenérky, jakoby všechno znal nejlépe. Možná to bylo tím, že Agi byl na základním kurzu druhý nejstarší a tak už neměl tu štěněčí potřebu držet se u mě. Natož když jsme se spolu znali teprve necelý měsíc. Snad jediné potěšující na první lekci bylo, že ve zkoušce důvěry, kdy majitelé měli vzít psa do náruče a vysadit ho na kladinu, jsme prošli na výbornou. Agi se naprosto s klidem nechal vzít, poponést a vysadit nahoru. V tu chvíli jsem si řekla, že to nakonec nebude tak špatné. Byl poprvé na kladině a naprosto mi důvěřoval, i když mě ještě skoro neznal. Přechod kladiny se tak naučil téměř okamžitě.

S každou další lekcí jsme dělali pokroky a já víc a víc věděla, jak s Agim pracovat. Teď už Agi víc vnímá moje povely a soustředí se na mě. Na zkoušky z poslušnosti to ještě sice není, ale do společného života nám dal cvičák opravdu hodně. V současnosti si trénujeme doma a na výletech, ale nejpíš se na další lekce opět přihlásíme a možná si s trochou štěstí splníme i nějakou tu zkoušku.